Vždycky jsem chtěla mít nějakou práci, kde budu moci jezdit autem. Auto mě bavila už od malička. Jako malá holka jsem si hrála spíš s autíčky a dalšími technickými věcmi než třeba s panenkami. Pamatuji si, jak moje kamarádky si hrály a nutili, abych si vzala kočárek pro panenky a vozila v tom hračky. Jenže mě to vůbec nebavilo. A taky proč? Protože můj bratr je starší než já. A tak měl hodně hraček s autíčky. A já jsem po něm po něm dědila nejenom oblečení a další věci, ale taky hračky. Taky jsem měla po bratrovi auto. Bylo takové krásné velké na ovládání, že jsem si ho ihned zamilovala. Nevím, co bych asi dělal. Kdybych neměla bratra, asi bych si hrála s panenkami. Anebo je už to ve mně od mala? Že mám ráda auta?
Nicméně jsem chtěla i mou budoucí práci, aby byla hlavně s autem. A když jsem se rozmýšlela po střední škole, která byla ekonomická, tak jsem si řekla, že se asi ekonomice a dalším kancelářským pracím věnovat nebudu. A taky jsem si řekla, že bych mohla zkusit třeba rozvážet poštu a další balíky. A to musím říct, že to byl opravdu skvělý nápad.
Tuto práci jsem si hned zamilovala. Řídit auto byl můj sen. A nyní jsem měla dodávku. Je to takové velké auto, kam se toho vejde opravdu moc. I když jsem jezdila občas někdy i osobním autem anebo pickupem, ale tak nejlepší auto pro mě byla dodávka. Byla velká a taky hodně prostorná. A bylo tam dost místa i pro závozníka. Takže jsem velmi často vozila mou maminku, když potřebovala třeba na nákup, protože moje maminka totiž neměla nikdy auto. Bolela jí moc noha a od té doby už neřídí. Myslím, že lepší práci, než řízení auta na poště jsem si opravdu vybrat nemohla. Baví mě moc. A taky je výhoda, že mohu sebou někoho brát a vozit, protože mám od šéfa povoleno, že mohu sebou i někdy někoho vzít. Takže většinou je to moje maminka, ale taky někdy můj partner, kterého to baví.