Bydlíte v bytovém domě, který je v zimním období vytápěn dálkovým rozvodem tepla z městské kotelny? A můžete se na provoz tamního zařízení spolehnout tak, že máte zajištěnu dodávku tepla po celou dobu trvání topné sezóny, tedy například od října do dubna? K tomu, aby toto bylo možno realizovat v praxi, je zapotřebí tepelný výměník, který bývá součástí výměníkových stanic městských či obecních kotelen. Výměníky tepla jsou zařízení, v nichž se pohybuje pod velkým tlakem a s vysokou teplotou voda či vodní pára. Zhotovují se ze speciálního materiálu, který musí být odolný nejen vůči korozi, ale také tepelnému namáhání. A právě tam má svůj význam žáruvzdorná ocel.
Aby bylo možné takový materiál vyrobit, je k tomu zapotřebí určité množství uhlíku a legujících prvků, které se přidávají do vsázky v hutní výrobě, jde například o chrom, nikl, molybden, vanad, wolfram, titan, křemík či hliník. Žáruvzdorné oceli odolávají velmi vysokým teplotám nad 500 stupňů Celsia, které vznikají nejen působením vody a vodní páry, ale i zplodinami hoření. Kromě tepelných výměníků se tyto materiály používají u kompresorů, parních turbín, kotlů, teplovodního potrubí, v petrochemickém a leteckém či automobilovém průmyslu nebo v energetice.
Žáruvzdorné oceli jsou tedy hutním polotovarem pro strojírenskou výrobu, hutnictví železa má u nás mnohaletou tradici a o tyto výrobky je stále značný zájem, neboť jejich využití v průmyslu je velice pestré. Je to jeden z důležitých výrobních segmentů, bez něhož by současný život měl velmi odlišnou podobu, která by zasáhla do dění v podstatě každého z nás. Bez žáruvzdorných ocelí by byl problém vytápět domy i průmyslové objekty, zpracovávat ropu a její deriváty a zhotovovat plastické hmoty či kovové výrobky pro spotřební průmysl i odvětví veškeré dopravy.