Dobrým zvykem uliční komunity je každoroční společná oslava Dne dětí. Stala se z toho tradice a už desátým rokem se v tento den všechny děti z okolí scházejí na domluveném místě. Aby spolu oslavily svůj svátek. Program prvních pěti ročníků byl na přípravu vcelku jednoduchý. Většina zúčastněných dětí byla přibližně ve stejném věku. Okolo šesti let. A od toho se rozvíjel i program, který rodiče pečlivě připravili. Nejdůležitějším krokem bylo uzavření vjezdu do ulice. Vznikl tak bezpečný prostor, ve kterém děti strávily příjemné odpoledne. Základem byla věku přiměřená sportovní klání, kdy se malí špunti přetahovali o provaz, skákali v pytli či hráli vyvolávanou. Nejoblíbenější zábavou bylo pro děti závěrečné malování přímo na asfalt silnice. Zakončené předáváním cen a sladkých odměn.
Jak šel čas, děti dorůstaly a přibývaly další mladší ročníky. Organizace byla trochu náročnější, ale nakonec se vždycky podařilo vytvořit smíšená družstva. Ve kterých závodili jak ti nejmenší, tak odrostlejší. Občas se to neobešlo bez slziček z prohraného klání. Děti ale rozhodně nechtěly o oslavu svátku přijít. Jak ale skloubit zábavu pro tak rozdílnou věkovou skupinu. A tu přišlo řešení, se kterým přišly samotné děti. Skupina odrostlejších zorganizuje dětský den pro své mladší kamarády. Děti se rozdělily na dvě skupiny. Ta první – do deseti let, ta druhá – těch starších. Poprvé se rodiče nestarali o jejich program. Zůstalo na nich jenom zajištění občerstvení a buřtů k večernímu táboráku.
Skupina starších dětí se celý měsíc před plánovaným termínem scházela a vymýšlela. A pro své malé kamarády připravila zábavnou bojovou stezku. Ideálním prostorem byl blízký lesík, ve kterém bylo možné vytvořit stanoviště na plnění úkolů. Starší děti nejen všech deset zastavení vymyslely. Den předem i všechno připravily. A nakonec i kontrolovaly, jak ti mladší zadané úkoly plní. Zábava to byla pro všechny.